Od T. E. Edisona jsme se přes Nikolu Teslu a Františka Křižíka (včetně Járy Cimrmana) dostali ke vzniku vlastní elektrické pojistky. Nikdo z historiků a techniků
dnes již nezpochybňuje skutečnost, že vlastní prazáklad automobilové pojistky byl převzat právě z oblasti kolejové dopravy, respektive „Elektrických drah“, které na konci
18. a počátkem 19. století zažívaly v Evropě stejně jako v Americe svůj velký „boom“ a vystřídaly tak původní koňské dráhy.

Tehdy se však rozlišovaly pojistky v poněkud jiných kategoriích, než které známe a používáme dnes. Jednalo se pouze o tzv. pojistky:
a) silnoproudé - silové pro 300 až 600 V,
b) slaboproudé 120 až 220 V.

V tomto období nebylo nutné se z hlediska technologie stavby elektrických motorů, stejně tak i jištění jejich elektrických okruhů, zabývat budoucí otázkou tzv. rychlotavných
a pomalu tavných pojistek, které jsou dnes již běžnou a samozřejmě vnímanou současností v oblasti pojistkové automobilové techniky. Vývoj pojistek té doby sice předcházel
budoucím požadavkům techniky, ale v praxi sledoval a přesně odpovídal tehdejším technickým požadavkům na jejich uplatnění pro dobové pohonné jednotky.
O to více je nutné mít na vědomí právě přehled o vývoji technologie pojistek, která dala nejen v minulosti prazáklad vývoje automobilové pojistky, ale umožnila její
další vývoj včetně jejího vlastního použití v tzv. slaboproudé oblasti.
Ačkoliv byly tehdy vedeny vášnivé diskuse o budoucích možnostech širšího uplatnění střídavého či stejnosměrného proudu v této technice, přenosu energie, transformačních
stanic s následnou distribucí energie, nebyl tím vlastní vývoj konstrukce pojistky až tak zasažen.
Proto František Křižík přišel již v roce 1891 se systémem prvního silnoproudého jištění elektromotoru, který byl převzat následnou firmou Kolben-Daněk pro výrobu tramvajové
techniky a stejně tak následně pro výrobu prvních elektrických lokomotiv u nás i v zahraničí.

Více informací najdete zde

IHR Autodíly s. r. o.