Vyšší škola aerodynamiky automobilu

5 nejnovějších poptávek

Poptáváme kooperanta pro výrobu
Oprava studentských pokojů vč. výměny nábytku
Výměna koberců
Výstavba požární zbrojnice
Rekonstrukce prostoru dvorany

Další poptávky

5 nejnovějších nabídek

Výroba pryžové moučky
Mitsubishi Colt , náhradní díly
Generální opravy a modernizace soustruhů SU 50A, SV 18RA - i výměnným způsobem
Automatické rozpoznání státních poznávacích značek GPP LPR
Přístupový systém AGI

Další nabídky

Vyšší škola aerodynamiky automobilu

08/08/2013

Aktuální snaha o snižování spotřeby a tedy i emisí CO2 se alespoň navenek odehrává z velké části v oblasti vylepšování účinnosti hnacího agregátu. Ovšem se stejným úsilím se pracuje také na snižování jízdních odporů. Zatímco odpor valení narůstá s rychlostí v přímé úměře, odpor vzduchu ale s její druhou mocninou. Čím je rychlost vyšší, tím víc se aerodynamický odpor projevuje.

Ten se zjišťuje ve vzduchovém tunelu prostřednictvím šestikomponentních vah, měřících síly a momenty způsobené prouděním vzduchu ve třech směrech. Odpor vzduchu je ale z hlediska konstrukce vozu rovněž závislý na známé hodnotě jeho příčného průřezu (F) a na kvalitě obtékání vyjádřené bezrozměrným součinitelem odporu vzduchu Cx, jež je vlastně konečným výsledkem měření a následných výpočtů (Cx.F = efektivní odpor vzduchu). Hodnota tohoto součinitele totiž udává, jak se konkrétní zásah konstruktéra nebo designéra na kvalitě proudění projevuje.

Celý článek naleznete v Technickém týdeníku 15/2013.

auto_282