Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Klasifikace obráběných materiálů ISO P zahrnuje kovy, které jsou obecně nazývány jako oceli. Obrábění ocelí není natolik komplikované v porovnání s obtížně obrobitelnými materiály používanými v leteckém průmyslu, jako jsou letecké slitiny odolné vůči teplu. Slitiny oceli a litiny jsou nejvíce používanými materiály napříč všemi oblastmi průmyslu. Tak široké použití bylo důvodem pro vývoj mnoha druhů slitin ocelí s různými mechanickými vlastnostmi, což může být při třískovém obrábění kovů zdrojem problémů. Vedle ekonomických hledisek vyplývajících z požadavků velkosériové výroby tak představuje obrábění ocelí ISO P velkou výzvu nejen pro výrobce dílů, ale i pro výrobce nástrojů používaných k jejich obrábění.

Systém ISO
Materiály všeobecně používané pro obrábění se dle ISO dělí do šesti kategorií. Skupina K obsahuje litiny. Skupina S obsahuje žáruvzdorné superslitiny s obsahem niklu a titanu. Materiály ve skupině H jsou charakteristické svou tvrdostí a obecně obsahují oceli kalené na 45–65 HRc. Skupinu M tvoří nerezové oceli – slitiny s obsahem chromu vyšším než 12 procent. Skupina N obsahuje neželezné kovy, zejména hliník, měď a mosaz. A konečně skupina P obsahuje nelegované, nízkolegované a vysoce legované oceli, včetně slitin kalených až na 400 HB a nerezových slitin s obsahem chromu do 12 procent. Do skupiny ISO P patří rovněž některé temperované litiny vytvářející dlouhou třísku.

Klasifikace se zakládají zejména na převažujících mechanických vlastnostech různých materiálů. Tyto vlastnosti určují, jak materiál reaguje na obrábění a rovněž jak obrábění ovlivňuje proces řezání (oddělování materiálu). Kovy skupiny K jsou charakterizovány abrazivností, která urychluje opotřebení nástrojů. Žáruvzdorné vysoce legované slitiny ve skupině S mají obecně nízkou tepelnou vodivost, což má za následek koncentraci tepla v zóně obrábění, jehož následkem může dojít k deformaci břitu řezného nástroje. Tvrdost kovů ve skupině H vytváří vysoký tlak na nástroj a rovněž generuje teplo. Skupina M se vyznačuje deformačním zpevněním, které způsobuje, že se obráběný materiál stává tvrdším během deformací způsobených procesem obrábění. Zvýšený řezný tlak a generované teplo mohou způsobit opotřebení ve tvaru vrubů a další problémy. Kovy ve skupině N vykazují tendenci ulpívání k řeznému nástroji, což vede k tvorbě nárůstků, špatné kvalitě povrchu nebo zlomení obráběcího nástroje.

Protože každá z výše uvedených pěti skupin ISO má více či méně převažující mechanické vlastnosti, obráběcí nástroje musí být navrženy tak, aby do určité míry eliminovaly negativní vlivy působící na řezný nástroj. Nástroje pro řezání materiálů ve skupině H jsou tak například vyráběny s ohledem na pevnost, zatímco nástroje vyvinuté pro řezání kovů ze skupiny N jsou ostré a zajišťují dobrý odvod třísek, čímž je minimalizován vznik adheze.

Obrobky ze skupiny ISO P však představují složitější problém. Oceli obecně a zejména slitiny oceli se širokým rozsahem odlišností se mohou vyznačovat více než jednou nebo dokonce všemi vlastnostmi, které působí na obráběcí nástroje, i když obvykle ne v extrémní míře. To pro výrobce nástrojů představuje oříšek; v mnoha případech například ostrá řezná hrana nástroje určená pro zamezení adheze u nízkolegovaných ocelí nemusí vydržet abrazivní vlastnosti jiné oceli. Kromě toho neustává vývoj speciálních ocelových slitin, protože výrobci stále hledají materiály odpovídající konkrétním požadavkům na vlastnosti, které na díly kladou jejich zákazníci.

Více informací k článku najdete zde