Nerezová ocel je univerzální materiál široce využívaný pro účely, kdy je potřeba zajistit pevnost, tepelnou odolnost a korozivzdornost obrobku. Je ovšem pravdou, že ty samé vlastnosti, které z nerezové oceli činí výjimečný konstrukční materiál, zároveň komplikují procesy obrábění a výrobu funkčních dílů. Pečlivě zvážená kombinace vlastností řezných nástrojů, geometrií a použití agresivních řezných parametrů (nebo rovnováha mezi nimi) může při obrábění nerezové oceli výrazně zvýšit produktivitu výroby.
Evoluce na poli slitin Základní slitiny nerezových ocelí se rozdělují na feritické nebo martenzitické. Feritické slitiny obsahují 10–12 procent chromu a nelze je kalit. Martenzitické slitiny mají vyšší obsah chromu a karbonu než feritické nerezové oceli, navíc obsahují přidaný mangan a křemík. Taková slitina je již zakalitelná. Feritické a martenzitické nerezové oceli se v současnosti obvykle využívají spíše u domácích nástrojů, jako je kuchyňské a zahradní náčiní, v průmyslových prostředích se však využívají velmi zřídka.
S evolucí v oblasti využívání nerezových ocelí byly tyto slitiny často používány v situacích, které vyžadovaly mechanickou pevnost i korozivzdornost. V zájmu zvýšení pevnosti těchto slitin do nich metalurgové přidali nikl. Z železo-chromových slitin se staly železo-chrom-niklové slitiny. Tyto materiály se nazývají austenitické nerezové oceli a jsou v současnosti běžné v průmyslových aplikacích vyžadujících pevnost, korozivzdornost a tepelnou odolnost. Využívány jsou obvykle v petrochemických procesech, v potravinářském průmyslu, kde hygienické normy vyžadují odolnost vůči korozi, a u obecného strojního zařízení určeného k používání v drsných prostředích.
Zvýšením výkonových parametrů slitiny, jakou je nerezová ocel, se nevyhnutelně násobí problémy při jejím obrábění. Korozivzdorné charakteristiky feritických a martenzitických slitin z nerezové oceli jsou v zásadě chemické vlastnosti, a výsledkem je, že obrábění těchto slitin není výrazně náročnější než obrábění obyčejných ocelí. Přídavky niklu a dalších prvků do austenitických nerezových ocelí nicméně vedou k vyšší tvrdosti, tuhosti, odolnosti proti deformacím a k tepelným vlastnostem, které snižují obrobitelnost.
Principy práce se slitinami Obrábění austenitické nerezové oceli bylo důkladně prozkoumáno teprve nedávno. Obráběči kovů dříve často předpokládali, že z důvodu vyšší pevnosti slitin jsou potřeba vyšší mechanické řezné síly, a že je nutné používat pevnější nástroje se zápornou geometrií při snížených řezných parametrech. Tento přístup nicméně vedl ke krátké životnosti nástrojů, dlouhým třískám, častým otřepům, neuspokojivé kvalitě povrchu a k nežádoucím vibracím. Ve skutečnosti nejsou mechanické řezné síly používané při obrábění austenitické nerezové oceli o mnoho vyšší než síly obvykle používané při obrábění tradičních ocelí. Většina z nadměrné spotřeby energie vyžadované k obrábění austenitických nerezových ocelí plyne z jejich tepelných vlastností. Obrábění kovů je deformační proces a při obrábění austenitické nerezové oceli odolné vůči deformacím je generováno nadměrné teplo.
Více informací k článku najdete zde |