Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Počátky výroby skla sahají až do starověku, první zmínky o ní se objevují přibližně 5000 let př. n. l. Skleněné korálky, které se našly na místech staroegyptského a starořímského osídlení, dokládají dlouhou tradici tažení a tvarování skla.

Sklo se po staletí vyrábělo ručně. Řemeslníci používali sklářské píšťaly, foukali sklo ve válcových formách nebo vyráběli korunové sklo. Ručními postupy ovšem bylo možné vyrobit jen malé množství skla a menší okenní tabule, které se téměř výhradně používaly jako vitráže v kostelech.

Během 17. století poptávka po sklu vzrostla. Vedle stavitelů kostelů, kteří používali sklo jako výplň kostelních oken, začali způsob, jak pomocí skla uzavřít otvory budov, objevovat také stavitelé zámků a honosných měšťanských domů. Francouzští skláři jako první vynalezli postup válcování skla, díky němuž bylo možné vyrobit skleněné tabule o rozměrech 1,20 x 2 metry, což bylo do té doby považováno za nemožné.

Průmyslová výroba skla se ale naplno rozjela až ve 20. století. V této době se ve velkém začaly vyrábět skleněné tabule o velikosti 12 x 2,5 metru za pomoci takzvané Lubbersovy a Fourcaultovy metody. Ty byly později nahrazeny novějšími metodami, které vyvinuli Libbey, Owens a Pittsburgh.

Všechny uvedené metody však měly jednu podstatnou nevýhodu: vyrobené skleněné tabule bylo nutné na obou stranách zbrousit a vyleštit, aby se docílilo opticky dokonalého zrcadlového skla bez deformací, a to bylo velmi nákladné a časově náročné.

Plavení skla

Průmyslové sklo, které se dnes používá v automobilovém průmyslu a ve stavebnictví, se začalo vyrábět postupem známým jako „plavení“. Tento proces dosáhl vrcholu v roce 1959 a znamenal revoluci ve výrobě skla. Než byla vyvinuta metoda plavení skla, skleněné tabule se vyráběly tažením nebo lisováním skloviny a následným leštěním.

Nová metoda umožňuje sklu „plavat“, čímž se rozumí, že se sklovina rovnoměrně rozprostře 0, na povrchu lázně z roztaveného cínu. Díky povrchovému napětí roztaveného cínu a skutečnosti, že sklo má pouze poloviční hustotu než cín, se sklovina neponoří do cínové lázně, ale plave na hladině a rovnoměrně se vytvaruje podle povrchu roztaveného cínu. Tímto postupem se vytvoří dokonale souměrná plocha, která zabrání deformacím a zaručuje křišťálově jasnou propustnost světla. Snížením teploty cínové lázně z cca 1000 °C na 600 °C se viskózní hmota skloviny změní v pevnou tabuli skla, kterou lze v závěru procesu plavení odebrat přímo z povrchu cínové lázně. 

Cín je ideálním materiálem k tvarování skla, protože zůstává tekutý po celou dobu procesu tvarování a díky svému nízkému tlaku par se neodpařuje. Plavení skla probíhá v ochranné atmosféře z dusíku s přídavkem vodíku, která brání oxidaci cínu.

Obrázek č. 1 – Princip výroby skla, Zdroj: Guardian

Jak probíhá tavení skla

Před tvarováním skla metodou plavení v cínové lázni se musí sklo roztavit. Před zahájením tavení je nutné přesně dodržet poměr surovin – přibližně 60 % křemíku, 20 % uhličitanu sodného a síry a 20 % vápence a dolomitu. Uvedené suroviny se rozdrtí v obřích míchačích a poté se smísí. Směs tvořená cca 80 % surovinové směsi a 20 % recyklované skleněné drti se dávkuje do pece a taví při cca 1600 °C. Vznikne sklo tvořené křídou, natronem a silikátem.

Po úpravě skloviny plynnými látkami, které se říká rafinace, se sklovina vlije do stabilizační vany a nechá se vychladnout na cca 1200 °C, než se žáruvzdornou výpustí přesune do cínové lázně k plavení. Ochlazená sklovina se trvale dávkuje neboli „plaví“ na povrch cínové lázně; tento postup lze přirovnat k vaně, která přetéká kvůli neustálému dolévání vody. Na konci plavicí lázně se z povrchu roztaveného cínu odebírá nekonečný pás skla o šířce cca 3,50 m.

V této fázi má pás skla teplotu cca 600 °C a je ochlazován na pokojovou teplotu ve válcovém chladicím tunelu pomocí přesně určeného postupu, který zabrání vzniku trvalého pnutí ve vyrobeném skle. Pás skla má v této chvíli, na konci 250 m dlouhé chladicí linky, stále teplotu cca 50 °C a prochází laserovou kontrolou, která odhalí vady, například příměsi, bublinky nebo šmouhy. Vady jsou automaticky zaznamenány a při pozdějším řezání předlitků odstraněny.  

Nařezané předlitky jsou obvykle 6 metrů dlouhé, případně kratší. Sklo se řeže kolmo k nekonečnému skleněnému pásu. Seřezány jsou rovněž oba boky skleněného pásu – vzniknou tak tabule plaveného skla o rozměrech 3,21 x 6 m, které se obratem zpracovávají nebo ukládají do rámů k dalšímu zpracování. Vyrábějí se i větší tabule o délce 7 nebo 8 m. Běžná linka k plavení skla má délku cca 600 metrů a kapacitu cca 70 000 m² skla o tloušťce 4 mm.

O společnosti Guardian

Guardian je globální výrobce plochého skla, hotových výrobků ze skla, izolace ze skelných vláken a dalších stavebních materiálů pro komerční a rezidenční stavby. Vedení společnosti sídlí v Auburn Hills v americkém státě Michigan. Součástí společnosti je i SRG Global Inc., která je jedním z největších globálních dodavatelů vysoce kvalitních lakovaných a pochromovaných plastových dílů pro automobilní průmysl. Díky vlastnímu výzkumu v Science & Technology Center udává Guardian inovační trendy v technologii nanášení tenkých povlaků z ušlechtilých kovů na sklo magnetronovou metodou a v dalších vyspělých technologiích. Guardian spolu s dceřinými společnostmi a pobočkami zaměstnává 18 000 lidí ve výrobních podnicích v Severní Americe, Evropě, Jižní Americe, Asii, Africe a na Blízkém a Středním východě. Více informací najdete na http://www.guardian.com

PRO VÍCE INFORMACÍ PROSÍM KONTAKTUJTE:

PRAM Consulting s.r.o.

Maria Pošteková
Tel.: +420 222 351 497
Mobil: + 420 603 517 272

e-mail: maria.postekova@pram.cz

www.pram.cz

Guardian Česká republika

Michal Hronský

e-mail: mhronsky@guardian.com

Guardian Česká republika

Radek Matyáš

e-mail: rmatyas@guardian.com