Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Zpráva poradenské firmy Ernst & Young, která dělala na začátku roku průzkum mezi odborníky v Detroitu, Pekingu a Bonnu, ukazuje, že obor elektrických aut se rozjíždí – chtělo by se říci „na plný plyn“. Nebo raději „s pedálem u podlahy“ (nějaký pedál akcelerace tam bude). Vznikají aliance mezi výrobci aut a elektrorozvodnými podniky, budují se sítě nabíjecích stanic a propojují se specializované dodavatelské řetězce, informuje britský portál www.businessgreen.com.

První sériové modely už brázdí silnice, jako třeba Nisan LEAF nebo Chevrolet Volt, a nejméně dalších 30 modelů se chystá do výroby během nejbližších čtyř let. Do té doby musí překonat řadu bariér. Třebaže jsou drahé, nadále mezi sebou soupeří různé standardy nabíječek, jejich síť je děravá a lidé na to koukají skrz prsty. A taky by to chtělo nápady typu iPod na kolečkách.

Investice narůstají, a to urychlí vývoj technologií. Další impulz může poskytnout systém státní podpory, inovativní podnikatelské přístupy jako je sdílení aut nebo pronájem (nabitých) baterií a pochopitelně i rostoucí počet elektrických vozů na silnici. Studie soudí, že skoncovalo období, kdy se vystačilo s pózováním nad futuristickými konstrukcemi. Přišel čas tvrdé práce a mezioborové spolupráce při zakládání nového průmyslového oboru.

Každý den přináší zprávu o projektech, které některou z překážek odstraňují nebo aspoň obcházejí. Minulý týden třeba spustil informační systém PlugSurfing, který sbírá data v reálném čase z prvních 6 tisíc nabíjecích stanic v Británii, Norsku, Nizozemsku, Itálii, Španělsku, Portugalsku, Turecku a Austrálii a zjišťuje jejich obsazenost. Rychlonabíjení trvá půl hodiny, takže se vyplatí přistát tam, kde je volno.

Zcela jiný přístup volí firma Better Place, která v těchto týdnech uvádí v Izraeli první stovku vozidel v systému s půjčenými baterkami. Další takovou síť letos rozjede i v Nizozemí a mezi první projekty je zahrnuto i Rakousko. Zdálo by se, že na půjčování nabitých baterek nic není, ale je to převratná inovace, která může řádit v automobilovém průmyslu jak elektrická puma.

Zkuste si představit vozidlo, které si musíte opatřit, abyste se mohli v tomto systému pohybovat. Z komplikovaného zařízení, kterým je dnešní auto s motorem, převodovkou, rozvody a spoustou trysek a čidel, výrobně dostupných jen hrstce světových firem, vznikne přístroj složitý asi jako pračka. Bedna, sedačky, čtyři kola, čtyři elektrické motory. A prostor pro baterky. Ty vám vsune do auta robot u nabíjecí stanice za pár sekund. Až dojdou, vyměníte je za jiné.

Počáteční investice automobilisty tak bude jen zlomkem toho, co člověk vydá dnes. Provozní náklady pak mají charakter nákupu „elektrokilometrů“ (jistě, kolik na jednu baterku ujedu, záleží taky na provozu a profilu trati). Když bude hustá síť, nemusí být baterky tak velké. Je to hrozba pro dnešní automobilový průmysl? Řekl bych, že ano.

Neklidní musejí být i dodavatelé elektřiny. První projekty se řídily spíše představou auta s vlastními baterkami a sítí nabíjecích stanic, kde si na to holt počkám. Alternativou je rychlonabíjení, které prudce zvyšuje požadavky na kapacitu připojení. Inženýři už kreslí nové přenosové sítě dimenzované na věk elektroautomobilismu. A uvažují o nových zdrojích. Třeba ČEZ je vidí jaderně.

Centrální systém dobíjení se však prolíná s decentralizovaným. Pokud nejezdím daleko, nabíjím doma, v garáži, ze zásuvky, přes noc. A tady už mohu uvažovat i o jiných variantách. Třeba o nabíjení baterek ze solárního panelu, případně větrníku na střeše nebo na zahradě.

Až se to trochu rozjede, může i celá vesnice uvažovat o modelu obecní nabíječky a půjčovny baterek. Lze si přestavit kombinaci bioplynky, slunečníků a větrníků, které poskytují různé energetické služby pro obec, a při poklesu poptávky lijí elektřinu do zásoby baterek, které si pak automobilisté půjčují. Obvyklý argument, který se používá proti alternativním zdrojům, a sice že pracují nárazově a přebytky nelze uskladnit, by tímto padl. Ale padla by i perspektiva naddimenzovaného centrálního systému zásobování elektřinou, který se neobejde bez dalších jaderných zdrojů.

Elektrická auta tak jsou prvkem mnoha do sebe zapadajících zásadních změn, od kterých nás zatím naši vůdcové s úsměvem drží stranou. Smích přejde. Zvlášť v zemi, která se živí monokulturou automobilového průmyslu, a ke všemu ne svého. Až dosud se naše auta dobře prodávala i v časech krize. Proto zní dost nezvykle čerstvá zpráva, že kolínská automobilka PSA snižuje plán letošní produkce o pětinu.

Bezprostřední důvody jsou jiné, prostě se zahušťuje konkurence v jejich segmentu. Firma hovoří také o potřebě výrazných inovací technologie i produkovaných modelů. Vypadá to jako banalita, ale nepřeslechněme signál k probuzení. Je nejvyšší čas začít přemýšlet, co stojí případná ztráta tempa.

Někde však mohou zůstat v klidu. V téhle vládě je jedno, jestli je tam někdo na kapalná paliva, nebo na baterky.

http://ekoporadenstvi.ic.cz
http://ekoporadce.g6.cz