Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Problematika svařitelnosti betonářských ocelí je řešena normou ČSN EN ISO 17 660 – 1 (Svařování – Svařování betonářské oceli – část 1: Nosné svarové spoje) a ČSN EN ISO 17 660 – 2 (Svařování – Svařování betonářské oceli – část 2: Nenosné svarové spoje), které byly vydány v červnu 2007. Dále pro Ministerstvo dopravy ČR byly vydány Technologické podmínky staveb pozemních komunikací TP 193 – Svařování betonářské výztuže a jiné typy spojů. Článek se zabývá nosnými svarovými spoji dle ČSN EN ISO 17 660-1.

VLIV PŘÍDAVNÉHO MATERIÁLU NA SVAROVÉ SPOJE
V rámci výzkumného úkolu řešeného pro Ministerstvo dopravy ČR byly zhotoveny nosné tupé svarové spoje (obr. 1) v rozsahu jakostí 500A, B500B a B500C o průměrech od 6 do 32 mm. Na všech vyrobených vzorcích byly prováděny mechanické zkoušky a na vybraných vzorcích bylo provedeno hodnocení makrostruktury.

Přídavný materiál byl zvolen ESAB OK 74.78, s možností nahrazení elektrod ESAB E-B 127. U těchto přídavných materiálů je dosaženo obdobných mechanických vlastností svarového kovu viz tabulka 1 a 2.

Mechanické zkoušky tupých svarových spojů betonářské výztuže vykazovaly nevyhovující výsledky hodnot meze kluzu (R_e) a poměr meze pevnosti k mezi kluzu (R_m/R_e). Kontrola u organizace, která prováděla svarové spoje, byla zjištěna záměna přídavných materiálů. Místo požadovaného přídavného materiálu OK 74.78 byl použitý přídavný materiál E-B 123. Na základě nevyhovujících výsledků byly zhotoveny nové vzorky za účasti technického dozoru s odbornou kvalifikací IWE.

VLIV PROSTŘEDÍ NA SVAŘITELNOST
Dle normy ČSN EN ISO 17 660 – 1 je uvedeno: „Svářeč a svary musí být vhodně chráněny před povětrnostními vlivy, jako jsou vítr, déšť a sníh“. Další důležitou podmínkou je teplota, při které je svařování prováděno.

Betonářské oceli podle ČSN 42 0139 se svařují obvykle bez předehřevu. Předehřev je požadován pouze při svařování nosných svarových spojů v nestandardních podmínkách (svařování při teplotách vzduchu mezi –5 až 0 °C). Svařování při teplotě nižší než –5 °C se nepřipouští. V případech nestandardních podmínek je nutné aplikovat předehřev o minimální teplotě 100 °C, přičemž není třeba zajišťovat pomalé ochlazení spoje. V případě svařování velkých průměrů tyčí betonářské oceli nebo při svařování s jinými částmi konstrukce z oceli, o jiném chemickém složení, je nutné určit teplotu předehřevu v souladu s ČSN EN 1011-2, metoda A. Tuto metodu je možné použit v případě, kdy je známá hodnota uhlíkového ekvivalentu, kombinovaná tloušťka svařovaných profilů v mm, obsah difúzního vodíku, tepelný příkon. Předehřevem je možno eliminovat vliv vodíkového praskání (vznik studených trhlin) [1].

Další informace k článku najdete zde

www.konstrukce.cz