Dosažení maximální produktivity a ziskovosti obráběcích operací pramení z optimalizace celého obráběcího procesu. Základem je volba vhodných řezných podmínek v kombinaci s maximálním využitím potenciálu obráběcího stroje. Efektivní využívání obráběcích strojů tvoří dva prvky. Prvním je hledání způsobů maximálního využití času, kdy je stroj schopný obrábět Druhý se zabývá strategiemi pro co nejproduktivnější, nejspolehlivější a nejefektivnější využití tohoto času.
Maximalizace výrobního času Pro zajištění plného využití obráběcího stroje je třeba začít maximalizací času, kdy je schopen obrábět. Ačkoli je stroj k dispozici 365 dní v roce, jeho provozní dostupnost je mnohem kratší. V případě pětidenního pracovního týdne o jedné pracovní směně a po započtení dovolených a jiných přerušení je pro výrobu k dispozici přibližně 1 300 nebo 1 400 provozních hodin ročně. I tak na stroji neprobíhá obrábění během celé této doby. Nějaký čas zabere programování a seřizování. Aby bylo toto neproduktivní období co nejkratší, využívají výrobci např. offline programování a modulární seřizování. Výdej a výměnu nástrojů, další časově náročnou operaci, urychlují zásobníky a výdejní automaty. Zkrátit čas vyžadovaný k zakládání neobrobených dílců a vykládání hotových výrobků pomáhá robotická manipulace s obrobky i automatizované systémy výměny palet. Každá hodina navíc získaná díky vyšší rychlosti programování, rychlejším metodám seřizování a optimalizované manipulaci s obrobky je dalším časem, který je možné využít pro obrábění dílů.
HQ_ILL_Machine_Tool_Utilisation.jpg
Efektivní využívání času Po zavedení strategií vedoucích k maximalizaci výrobního času jsou výrobci postaveni před výzvu, jak tento čas efektivně využít a vyrábět co možná nejvíce dílů při vynaložení co nejnižších nákladů. Klíčem je plné využití kapacity obráběcího stroje v době, kdy je nástroj v záběru. Podstatná je také znalost limitujících faktorů obráběcího stroje. Při plánování co nejlepšího využití výrobního času je zřejmé, že některé prvky obráběcího procesu změnit nelze. Účel, pro který je dílec zkonstruován, určuje, z jakého materiálu bude vyroben, přičemž obrobitelnost materiálu ovlivňuje volbu řezných parametrů. Například nízká tepelná vodivost titanových slitin vyžaduje volbu nízkých řezných rychlostí a posuvů, aby bylo minimalizováno generování tepla. Kapacita obráběcího stroje je také daná, protože změna stroje není obvykle okamžitě možná. Výrobci tyto faktory berou v potaz při odhadování výrobních nákladů. Výrazné rozdíly mezi odhadovanými a skutečnými náklady však mohou pramenit z nepřesného vyhodnocení možností obráběcího stroje a z použití řezných podmínek, které není možné dlouhodobě udržet.
Více informací k článku najdete zde |