Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Cyklistika i kolečkové bruslení jsou jistě jedny z druhů alternativní dopravy a turistiky, a příjemného a zdravého sportu v přírodě. Ale v momentě, kdy se pro ně budují mnohakilometrové asfaltové stezky, v podstatě takové mini-silnice, a zabírají ve velkém přirozené přírodní povrchy, někde se kvůli tomu kácí i zdravé stromy - to už ekologické není...

Je jistě příjemné zjištění, že český národ tak moc fandí cykloturistice a kolečkovému bruslení, jak to vyplývá z posledního průzkumu. Rekreačních cyklistů je u nás téměř pět milionů, aktivních dokonce přes jeden milion (to jsou ti, co sedají na kolo minimálně jednou týdně a ujedou alespoň 500 km ročně)… A celkem čtvrtina ze všech aktivních cyklistů jezdí také na kolečkových bruslích… 

Podle cyklistů chybí ale prý v České republice infrastruktura pro několikadenní výlety. Takže asi máme stále málo cyklostezek. To je zajímavé, protože čísla hovoří trochu jinak: poslední dobou se cyklostezky staví po celé republice jako houby po dešti…

Je to skutečně dáno tak vysokým zájmem obyvatel o cykloturistiku nebo také zvýšeným přísunem dotací z fondů EU na jejich výstavbu? Obojí je asi trochu pravda. Bohužel je pravdou i to, že se dotace EU často zneužívají. Uměle se navyšují náklady a vícenáklady na výstavbu – výsledkem je pak neúměrné předražení celé stavby a téměř luxusní cyklostezky – za cenu například i 90 až 120 milionů korun na jeden kilometr!

Z Evropské unie tak putovaly v posledních letech do Česka téměř čtyři miliardy korun na výstavbu nových cyklostezek. Další dvě miliardy korun na jejich budování vydaly stát a obce.

Ve velkých městech a obcích je jistě z hlediska bezpečnosti provozu velmi dobré budování cyklostezek a přidávání dalších bezpečných pruhů pro cyklisty podél silnic. Ovšem když se kvůli kolům či kolečkovým bruslím vyasfaltuje zbytečně kus volné přírody, orného pole či vykácí zdravé stromy, a volná krajina se takovou další mini-silnicí rozkrojí ve dví – to je už krajně nešetrné vůči přírodě a krajině. Zvláště v Česku s tak hustou zástavbou obcí a silnic.

Takovou ukázkou nepromyšleného zásahu do volné přírody a krajiny jsou asfaltové cyklostezky, často budované souběžně hned podél silnic – například nedávno otevřená cyklostezka mezi Žebrákem a Točníkem: je dlouhá 772 metrů a široká 2,5 metru. Po celé délce bylo vybudováno i osvětlení, čímž se zvýší komfort a bezpečnost projíždějících obyvatel i v nočních hodinách. To je sice hezký luxus pro cyklisty, ovšem pro přírodu je tomu právě naopak: světelný smog ubližuje hmyzu, ptákům a dalším živočichům.

A ještě poznámka závěrem: In-linisté (to jsou ti, co milují kolečkové brusle…) prý žijí hlavně ve větších městech, kde mají vhodnou infrastrukturu. To je dobře. Devět z deseti vyráží na jízdy, které trvají jednu až dvě hodiny. Jejich další přání je ale jezdit po stezkách v přírodě. To je také v pořádku. Překážkou však pro ně bývá nekvalitní povrch a nepořádek (kamínky, hlína, listí, větve) na cestách. Ráda bych řekla: volná příroda opravdu není město, aby se dal jen tak zamést koštětem její údajný „nepořádek“. Občas se totiž musí přizpůsobit také člověk přírodě, pokud v ní chce existovat a vychutnávat si její přirozenou krásu a nespoutanost. Do přírody lze také jít prostě pěšky, i přes ty „nepořádné“ kamínky a listí…

http://ekoporadenstvi.ic.cz

http://ekoporadce.g6.cz