Katalog firem Industry-EU s.r.o.

Z evropských fondů je mimo jiné podporována i obnova a revitalizace tradičních českých malých vodních elektráren, což příspívá ke zvyšování lokální biodiverzity. Svým rozptýlením po celé republice také snižují zatížení přenosové soustavy.

Česká republika může v současném programovacím období 2007-2013 vyčerpat celkem 26,7 miliard eur, tedy 763,7 miliard korun, z evropských strukturálních fondů (Evropského fondu pro regionální rozvoj a Evropského sociálního fondu) a Fondu soudržnosti. Peníze z těchto fondů putují ke konečným příjemcům prostřednictvím komplikované soustavy 26 operačních programů.

Největší objem peněz zaujímají tři sektorové programy: OP Doprava (21,8 %), OP Životního prostředí (18,5 %, tedy 141,3 mld. Kč) a OP Podnikání a inovace (11,5 %).

Od počátku programového období k říjnu 2011 bylo podáno 71 114 žádostí o podporu v celkové hodnotě 1 119,2 mld. Kč. To představuje 146,5 % celkové alokace. Řídící orgány doposud vydaly 31 685 smluv o poskytnutí dotace v celkové výši 529,6 mld. Kč, což činí 69,3 % celkové alokace. Proplacené prostředky na účty příjemců dosahují 272 mld. Kč, tedy 35,6 % celkové alokace. Vyčerpané prostředky činí 113,3 mld. Kč, což je jenom 14,8 % celkové alokace.

Nejpomaleji ze všech probíhá bohužel čerpání peněz v rámci OP Životního prostředí: pouhých 24,4 % objemu alokace je kryto smlouvami (34,8 mld. Kč), příjemcům bylo proplaceno jen 18,8 % (26,9 mld. Kč) a vyčerpáno bylo doposud 7,6 % (10,9 mld. Kč) celkové alokace! 

Program Eko-energie snižuje energetickou náročnost výroby a podporuje obnovitelné zdroje

Český průmysl si s sebou nese historickou zátěž vysoké energetické náročnosti. Proto program Eko-energie v rámci OP Podnikání a inovace podporuje úspory energie a obnovitelné zdroje. Je největším programem, který mohou podnikatelé pro tyto účely v České republice využít. Zatím mezi české firmy rozdělil dvě miliardy korun.

Cílem programu je prostřednictvím dotací nebo úvěrů podporovat aktivitu podnikatelů, zejména malých a středních, v oblasti snižování energetické náročnosti výroby, spotřeby primárních energetických zdrojů a vyššího využití obnovitelných a druhotných zdrojů a jejich udržitelný růst. Podporují se projekty, jejichž cílem je především omezit závislost české ekonomiky na dovozu energetických komodit, snížit spotřebu fosilních primárních energetických zdrojů, ale také zvýšit využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie. 

Mezi podporované projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie u nás patří i výstavba a obnova malých vodních elektráren (MVE). Často tak bývají obnovovány elektrárny, které vznikaly už na konci 19. století, ale zanikly v padesátých letech minulého století z důvodů konkurence centrálně řízenému socialistickému hospodářství. Nebo elektrárny, které nebyly dlouhodobě udržovány a opravovány, či byly jinak devastovány.

Malé vodní elektrárny jsou tradičním zdrojem energie

Přírodní poměry v ČR příliš neumožňují budování vodních energetických děl díky malému spádu a řidší síti vodních toků. Přesto byla vodní energie v České republice využívána od nepaměti a je tak tradičním historickým zdrojem energie u nás. Dokladem toho jsou různé vodní mlýny, pily či hamry, které se často zachovaly jako významné technické památky dodnes (například hamr v Dobřívě na Rokycansku, pila v Peníkově u Českého Rudolce nebo nejstarší dochovaný vodní mlýn ve střední Evropě v Hoslovicích na Strakonicku z roku 1352). Největší vodní mlýn ve Slupi na Moravě je dnes národní kulturní památkou pocházející již z roku 1512. Nejstarší vodní elektrárna v Čechách byla vybudována v Písku už v roce 1888. V Praze existovaly počátkem 20. století dokonce dvě vodní elektrárny, z nichž jedna na Štvanici je po rekonstrukci dodnes provozuschopná.

Vodní elektrárny se na celkové výrobě elektřiny u nás podílejí sice necelými třemi procenty, z toho je ale zhruba 40 % vyrobeno v elektrárnách o výkonu do 10 MW (tedy MVE, v EU pod 5 MW), 45 % v elektrárnách o výkonu nad 10 MW a 15 % v přečerpávacích vodních elektrárnách. Podíl MVE na výrobě elektřiny v roce 2010 ze všech obnovitelných zdrojů činil 1,86 procent, tedy zhruba 1 317,3 GWh.

Je až neuvěřitelné, že ve 30. letech minulého století se na našem území nacházelo více než 13 000 malých vodních děl. Při pozdějším přechodu na velké centrální zdroje za komunistického režimu však docházelo k jejich likvidaci. Přitom se jedná o jeden z nejčistších a nejefektivnějších OZE. Je pravda, že potenciál velkých vodních elektráren je v podstatě vyčerpán. O malých vodních elektrárnách to však určitě neplatí. V současnosti je v provozu jen zhruba 1 300 malých vodních elektráren, z nichž velká část využívá zastaralou technologii. Skupina ČEZ spravuje 27 malých vodních elektráren a nalézá se mezi nimi i takový unikát, jako je elektrárna Čeňkova pila z roku 1912, která je národní kulturní památkou.

Malé vodní elektrárny patří k nejekologičtějším energetickým zdrojům

Jednou z nejefektivnějších a nejlevnějších cest zvyšování podílu OZE v souladu s požadavky EU je podpora hydroenergetiky, která je dotována téměř nejméně ze všech OZE a to i přesto, že nemá zdaleka tak negativní vliv na elektrizační soustavu než jiné OZE.

Vodní elektrárny také nevytvářejí odpad a jejich provoz minimálně znečišťuje okolí. Jsou nenáročné na obsluhu i údržbu. Díky rychlému zprovoznění mohou sloužit jako okamžitý zdroj energie v době energetických špiček.

Nevýhodou je závislost na stabilním průtoku vody, a určitý nedostatek vhodných lokalit pro jejich výstavbu. Na většině výhodných míst mnohdy už elektrárny stojí, nicméně často se zastaralou technologií.  Právě rekonstrukce starých malých vodních elektráren je jednou z cest, jak zefektivnit využitelnost potenciálu toků a podílet se na výrobě čisté elektrické energie.

Malé vodní elektrárny většinou pracují na menších tocích, jejichž průtok se mění v závislosti na ročním období a úhrnu srážek. Proto musejí být přizpůsobeny konkrétním podmínkám lokality, v níž se nacházejí. Při vhodném umístění a konstrukčním řešení ale mohou patřit k nejekologičtějším a nejekonomičtějším energetickým zdrojům vůbec.

Často bývají provozovány v místech, kde je přinejmenším část jimi vyrobené energie spotřebovávána, čímž odpadají ztráty vznikající při jejím přenosu na dlouhé vzdálenosti.

V podstatě jediným ekologickým úskalím malých vodních elektráren může být jejich potenciálně negativní vliv na ekosystémy toků, jejichž vodu využívají. Jde o zásahy do okolní přírody při výstavbě elektrárny, vytvoření překážky bránící přirozené migraci ryb a vodních živočichů a především pak možné narušení ekosystému velkým odběrem vody. Při dodržení podmínek pro výstavbu a provoz elektrárny stanovených v rámci vodoprávního a stavebního řízení by však všechna tato nebezpečí neměla přírodu nijak ohrozit. Případné nedodržení těchto podmínek bývá přísně postihováno.

Je výhodnější malou vodní elektrárnu koupit nebo postavit?

Malou vodní elektrárnu lze zakoupit, rekonstruovat nebo vybudovat novou. Nejjednodušší je, pokusit se koupit některou z těch již provozovaných, ovšem s notnou dávkou opatrnosti a ověření právního a fyzického stavu předmětu prodeje, nejlépe za účasti nezávislých odborníků. 

Rekonstruovat starou stavbu bývá nákladnější než postavit novou. Stávající technologické vybavení musí prokázat odpovídající technický stav a kompletnost. Jeho parametry musí také odpovídat současným podmínkám na vodním toku, často lety změněnými. Důležité je také udržovat stálý průtok vody v původním korytě vodního toku z ekologických důvodů.

Při budování zcela nové elektrárny hraje klíčový význam výběr vhodné lokality: o výkonu budoucí elektrárnynejvíce rozhoduje využitelný průtok (neměl by příliš kolísat) a spád vodního toku (měl by dosahovat alespoň 1 metru). Součin obou těchto veličin společně s účinností použité turbíny a generátoru bude určovat množství vyráběné elektřiny. Nejnákladnější a zároveň i nejproblematičtější části stavby bývá část upravující podmínky na vodním toku. Z toho důvodu jsou nejvhodnější místa, kde lze maximálně využít stávajících přírodních podmínek (přírodní prahy, terénní nerovnosti) nebo již existujících staveb (staré mlýny, hamry, pily atd.). Náklady na výstavbu výrazně sníží i pouhé zbytky původního vodního díla (jez, náhon, odpadní kanál).

Při výběru lokality pro umístění jedůležitátaké její dopravní dostupnost a možnost využití vyrobené elektrické energie resp. její odvedení do sítě. Přestože provoz vodní elektrárny můžebýt plně automatizován, bez dozoru a obsluhy se neobejde. Její provozovatel musí mj. zajistit pravidelné odklízení a likvidaci naplavenin - větví, listí a odpadků přinesených vodou a zachycených na česlích. Rovněž je vhodné brát v úvahu riziko ohrožení zloději.

Při dodržení všech uvedených aspektů nemůže MVE svým provozem narušit životní prostředí v lokalitě, naopak přispívá k revitalizaci místního říčního systému a kladně ovlivňuje režim vodního toku (čistí a provzdušňuje tok). Případné nedodržování odběru, které se projevuje tím, že přes jez neprotéká dostatečné množství vody, by mělo být přísně postihováno.

Před zahájením stavby malé vodní elektrárny je třeba na příslušném vodoprávním (stavebním) úřadu získat (stavební) povolení k nakládání s vodami a územní rozhodnutí. Na ERÚ je nutné předem vyřídit licenci pro podnikání v energetice a také získat souhlas příslušné energetické distribuční společnosti s připojením zdroje do rozvodné sítě.  

Kromě počátečních dotací z evropských fondů prostřednictvím programu Eko-energie lze ještě počítat se státní podporou i při využití vyrobené elektrické energie. Provozovatel malé vodní elektrárny ji může dodávat do sítě za zvýhodněnou cenu podle rozhodnutí regulačního úřadu. Pokud ji sám spotřebuje, popř. ji odprodá, může využít systému tzv. zelených bonusů. První z možností znamená větší jistotu a méně starostí, druhá pak může zajistit dosažení mírně vyššího zisku. Zisk z provozování malé vodní elektrárnynavíc v roce jejího uvedení do provozu a následujících pěti letech nepodléhá dani z příjmů fyzických osob.

Na návrhu výkupních cen pro příští rok ERÚ zatím stále pracuje a oficiálně je zveřejní v polovině listopadu. Již nyní je ale jasné, že jediným obnovitelným zdrojem, u něhož budou výkupní ceny příští rok navýšeny, budou malé vodní elektrárny.  

Hlavním důvodem je jejich nárůst investičních nákladů asi o 11,5 %. Od 1. ledna 2012 by se tak kilowatthodina vyrobená v malé vodní elektrárně vykupovala za 3,19 korun. Letos se za ni platilo 3,06 korun. Zelené bonusy pro malé vodní elektrárny zatím navrženy nebyly, protože stále probíhá analýza ceny silové elektřiny. Pokud ale cena silové elektřiny roste, jak je tomu nyní, tak zelené bonusy klesají.

http://ekoporadenstvi.ic.cz
http://ekoporadce.g6.cz